Problémy při svalových dysbalancí – vadné držení těla a
svalové syndromy
Úvod
Jak již jsem předeslal v první části tohoto článku při svalových
dysbalancí jsou vždy ve hře svaly působící proti sobě tzv.
antagonisté, jeden je flexor (ohýbač) a druhý extenzor
(natahovač), které pracují v určitém kloubu za pohybu kostí ve
směru přiblížení (při flexi) a nebo ve směru oddálení (při
extenzi).
Ve všech případech vyšetřování svalů se nemusí jednat o svalovou
dysbalanci. Někdy se u klienta objevil jen špatný stereotyp
pohybu, nebo nedokázal motoricky daný sval ovládat (zejména velký
hýžďový sval u žen), rovněž byl v některých případech pohyb
vyšetřovaného svalu suplován zvýšenou aktivitou jiných svalových
skupin podílejících se na stejném druhu pohybu (synergisté).
Pokud se podaří tyto zkreslenosti při vyšetřování odstranit, pak
lze teprve objektivně konstatovat, že se jedná případně o sval
zkrácený či v opačném případě o sval ochablý nebo dokonce o
obojí.
Svalové syndromy
1. Dolní zkřížený svalový syndrom (podle Jandy)
Při tomto syndromu zjišťujeme dysbalanci mezi těmito svalovými
páry:
a) slabé: přímý břišní sval (m. rectus abdominis), velký hýžďový
sval (m. gluteus maximus), střední a malý sval hýžďový (m.
gluteus medius a minimus)
b) zkrácené: sval bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas), přímý sval
stehenní (m. rectus femoris), bederní vzpřimovače trupu (m.
lumborum erector spinae), čtyřhranný sval bederní (m. quadratus
lumborum) a napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae)
Při tomto syndromu je narušen mechanismus odvíjení trupu při
posazováním z lehu a při narovnání z předklonu. Výsledkem je
zvětšený sklon pánve a bederní hyperlordóza. Ohybače kolen (m.
biceps femoris, m. semitendinosus a m. semimembranosus) bývají
rovněž zkráceny, ale nejsou označovány jako součást dolního
zkříženého syndromu.
2. Horní zkřížený svalový syndrom (podle Jandy)
Zde se svalové dysbalance týká těchto svalových skupin:
slabé: svaly rombické (m. rhomboideus major a minor), vodorovná a
spodní vlákna trapézového svalu (m. trapezius), vodorovná vlákna
širokého svalu zádového (m. latissimus dorsi), přední sval
pilovitý (m. serratus anterior) a hluboké flexory šíje (m. longus
capitis a m. longus colli)
zkrácené: horní vlákna trapézového svalu (m. trapezius), zdvihač
lopatky (m. levator scapulae), dolní vlákna velkého prsního svalu
(m. pectoralis major) a krční část vzpřimovačů trupu (m. colli
erector spinae)
„Při plně rozvinuté svalové nerovnováze vzniká typické vadné
držení těla: kulatá a „povolená“ záda, ramena stočena vpřed nebo
vytažena k uším, hlava v předsunu bradou vpřed se záklonem
v ktrční páteři a hlavových kloubech (Tlapák, 1999).“
3. Vrstvový svalový syndrom (podle Jandy)
U tohoto syndromu se střídají oblasti (vrstvy) hypertrofických i
oslabených svalů. Při pohledu na lidské tělo z profilu od spoda
na zadní části nejdříve pozorujeme hypertrofické ohybače kolen,
ochablé hýžďové svaly, málo vyvinuté bederní vzpřimovače trupu,
hypertrofické hrudní vzpřimovače, ochablé mezilopatkové svaly a
hypertrofické tuhé horní fixátory ramenního pletence. Na přední
ploše těla se nejvíce vyklenuje dolní část ochablých přímých
břišních svalů.
Příklad důsledku plynoucího ze svalové dysbalance
Dovolte mi zde citaci našeho snad největšího odborníka přes
svalové dysblance V. Jandy: „Plná extenze v kyčelním kloubu
předpokládá jednak dostatečnou elesticitu a extenzibilitu m.
iliopsoas a m. rectus femoris a jednak dostatečně silný m.
glutaeus maximus. Jestliže dojde k poruše jedněch nebo druhých,
je z dynamického hlediska omezen rozsah extenze v kyčelním kloubu
v posledním segmentu, kdy je končetina končetinou stojnou a stává
se končetinou kročnou. Nedostatečný rozsah extenze v kyčli je pak
nahrazen zvýšenou antverzí pánve a moment otáčení se tím přenese
z kyčelních kloubů do lumbosakrálního přechodu, který je
soustavně přetěžován při každém kroku. Je to jen otázkou času,
kdy dojde zprvu k funkčí a později k morfologické poruše v této
oblasti (Janda, 1984).“
Příště si napíšeme něco o odstraňování svalových dysbalancí
strečinkem a posilováním.
literatura: