Mnozí z nás tuto otázku dost často podceňují, ačkoli z hlediska bezpečnosti a hygieny by měla být v zájmu pozornosti každého z nás. Asi nejdůležitější záležitostí je vhodný cvičební oděv, o kterém bych se chtěl zmínit hned v úvodu tohoto článku.
Pryč jsou ty časy školních tělocviků, kdy žáci museli nosit červené trenýrky a bílá tílka. V dnešní době je hlavní důraz kladen na pohodlnost oděvu a zejména na tepelnou izolaci cvičících kloubů. Nejvhodnější bývají, dovolím si zde použít výraz „sportovní kalhoty“, triko, v chladném období i mikina, nejčastěji z bavlny, aby sáli pot. Ani obuv není zanedbatelná, zejména při cvicích typu dřepy, výpady či výpony. Měla by být s dobře ohebnou podrážkou, avšak pevná pro chodidlo i nárt. Velmi často se setkávám s cvičenci, kteří do posilovny nenosí žádnou obuv (chodí naboso) nebo mají jen jakési „plážové“ pantofle. Pro ty mám tento vzkaz: až vám spadne při sundavání z benchpressové činky kotouč hranou na nárt, budete jistě vzpomínat nejspíš na pracovní obuv typu „fáraček“. Velmi vhodné jsou i cvičební rukavice, není přece pěkné mít dlaň posetou mozoly. Nespokojte se s těmi, které patří k cyklistice, vždyť činky a stroje jsou podstatně těžší než-li řídítka horského kola.
Ale dost už kárání k oblečení. Mezi další součást výbavy do fitka patří ručník, lépe dva. Jeden oceníte při strečinku, namátkou vzpomenu strečinkový cvik na ohybače kyčlí s názvem vzpor dřepmo zánožný. A právě poloha kolene na holé podlaze mě děsí, tam patří složený ručník. Tento ručník dále slouží jako hygienická pomůcka mezi tělem a lavičkou či jinou polstrovanou částí posilovacího stroje. A druhý ručník? Ten máte přece do sprchy.
Mezi další záležitosti snad ještě zmíním v minulém článku vyzdvihovaný „deodorant“. Tato věc by snad měla neodmyslitelně patřit ke každém jedinci zvanému homo sapiens a pokud ne, pak by se měl zdržovat od ostatních nejméně na sto metrů.
Za staré éry, kdy kulturistika byla ještě batoletem, dovolte mi vzpomenout na ta překrásná šedesátá a sedmdesátá léta minulého století (doping byl ještě téměř neznámé slovo), byl biblí pro každého kulturistu jeho tréninkový deník, kde si psal celé tréninky, poznámky ke cvikům, sériím, opakováním i k pocitům ve svalech, na základě nichž mohl konfrontovat své úsilí s největším kritikem – zrcadlem. Ale to jsem trochu odbočil.