Myšlenku napsat tento článek ve mně podnítila moje nová klientka,
která má hypermobilní hrudní páteř v oblasti mezi spodními částmi
lopatek a pod lopatkami (cca Th 6-9) a sval bedrokyčlostehenní
(m. iliopsoas), což mě velmi překvapilo, neboť m. iliopsoas je
sval posturální, tedy náchylný ke zkrácení. Ale i takové věci
jsou možné!
Co je to vlastně hypermobilita?
Je to stav, kdy jsou vazy a klouby extrémně uvolněné, a tudíž
náchylné k zablokování. Kloub či obratel se může přesunout ze své
původní polohy do jiné, kde není schopen vykonávat svoji funkci,
a proto hrozí poranění! Hypermobilita = větší volnost kloubů a
snížená odolnost vazů.
Hypermobilita může být celková nebo lokální, zpravidla bývá
lokální. Celkovou můžeme sledovat u gravidních žen, kde je
hypermobilita podnítěna hormonem progesteron a estrogen.
Doporučení: U gravidních žen necvičit strečink až do krajních
poloh!
Hypermobilní jedinci jsou často klidní lidé (stres totiž zvyšuje
svalové napětí). Na páteři se u nich projevuje vrstvový syndrom
dle Jandy. Tzn. na páteři jsou patrná plochá a zakulacená místa
těl obratlů. Nejčastěji je při pohledu na záda zbytnělá horní
oblast trapézového svalu. Oblast hrudní páteře, zejména prostor
mezi lopatkami je vychudlý (vypadá jako lavor). Bedra jsou
zbytnělá. Zadek je ochablý.
Testovací pohyby
Několik poznámek jak posilovat s hypermobilními klouby (Josef Švajgl)
Základní zásadou při posilování je nezhoršovat hypermobilitu.
Dávno již jsou pryč doby, kdy jedničku z tělocviku měl ten, kdo
se předklonil nejhlouběji.
Hypermobilita je typická pro některé sporty, kde je přímo
vyžadována, jako gymnastika, bojové sporty apod. Zatímco
v bojových sportech je většinou hypermobilita (většinou dolních
končetin) kompensována dostatečným svalovým rozvojem, zejména
v ženských sportech, kde sportovkyně nemají tolik rozvinuté
svalstvo může činit problémy. Hypermobilita může být vrozená nebo
získaná (sportem nebo jinou činností), dále se může vyskytovat na
všech kloubech, nebo pouze na některých. Hypermobilita není
většinou překážkou v posilovacím tréninku. Je třeba dbát několika
zásad, které popíši na příkladech.
Loketní kloub
Velmi často je hypermobilní loketní kloub. Proto při tréninku je
dobré trénovat s opřenou paží, s důslednou kontrolou v zrcadle
nebo s kontrolou tréninkového partnera. Doporučuji u začátečníků
při tréninku bicepsu nepoužívat kladky a přístroje a důsledně se
naučit techniku s volnými jednoručními činkami.
Ramenní kloub
Problémem se mohou stát hypermobilní ramenní klouby, protože jsou
to klouby s nejvíce rovinami pohybu a stav ramenního svalstva
významným způsobem ovlivňuje uložení ramenního kloubu a tím i
jeho funkci. Dokud nedojde ke zpevnění ramenních svalů je třeba
je procvičovat velkým množstvím cviků, a ty velice často měnit.
Doporučuji začátečníkům používat hlavně jednoruční činky a
kladky. Trénovat s důrazem na správnou techniku v úrovni 50 – 60%
individuálního maxima, raději s vyšším počtem opakování (14 – 16
opakování v sérii).
Kyčelní kloub
Asi nejzávažnějším handicapem pro posilovací trénink se mohou
stát hypermobilní kyčelní klouby. Často se stává, že sportovec o
tom ani neví. U kyčelních kloubů se můžeme setkat s nedostatečným
vývojem kloubní jamky, takže zejména při tlakových cvicích, kdy
síla působí souběžně s osou páteře, kloubní jamka neposkytuje
dostatečnou oporu kloubní hlavici. Samozřejmě to souvisí i se
stavem svalů v okolí kloubu. V tomto případě jednoznačně
doporučuji spolupráci s odborným lékařem, zvýšenou pozornost
věnovat svalstvu hyždí a břicha (spodní část). Doporučuji
trénovat i cviky oblíbené u žen (v aerobiku, kalanetice - hyždě a
břicho) a vybudovat nejdříve dobrý svalový základ v této oblasti.
Je nutná zvýšená opatrnost při tréninku na strojích (dřepy,
hacken dřepy, leg press) a při dřepech.
Nekladu si nárok popsat celou problematiku, pouze jsem se snažil
popsat několik zkušeností a jak při nich postupovat. Nelze
opomenout individualizaci tréninku, kterou jsem zde nezmiňoval.